Narkolepsie

Narkolepsie je porucha spánku, která narušuje procesy spánku a bdění. Jejím primárním příznakem je nadměrná denní spavost, která je způsobena neschopnosti mozku správně regulovat bdělost a spánek. Normální spánek probíhá ve čtyřech fázích, přičemž REM spánek je poslední z nich. Obvykle se poprvé objevuje nejdříve hodinu po usnutí. U narkolepsie je REM spánek nepravidelný a často začne probíhat během několika minut po usnutí, což je extrémně nestandardní. Rychlý nástup REM spánku se vyskytuje u lidí s narkolepsií kvůli změnám v mozku, které narušují proces spánku. Tyto změny v mozku způsobují také denní spavost a další projevy narkolepsie.

Narkolepsie

Narkolepsie typu 1 a 2

Narkolepsie existuje ve dvou formách označovaných jako typ 1 a 2 (zkráceně NT1 a NT2). Typ 1 (dříve nazývaný narkolepsie s kataplexií) je doprovázen denní spavostí, kataplexií, spánkovou paralýzou a halucinacemi. Typ 2 (dříve nazývaný narkolepsie bez kataplexie) se projevuje především denní spavostí. U typu 2 se kataplexie neobjevuje vůbec a spánková paralýza a halucinace nejsou tak časté, jako je tomu u typu 1.

Příznaky

Příznaky narkolepsie jsou zprvu mírné a následně se během několika let postupně zhoršují. Projevy onemocnění jsou nakonec trvalé a pacienta trápí do konce jeho života. Mezi příznaky patří nadměrná denní spavost, náhlá ztráta svalového napětí (kataplexie), spánková paralýza, halucinace a změny v REM spánku.

Nadměrná denní spavost

Lidé s narkolepsií usínají bez varování. Může se to stát kdykoliv a kdekoliv. Postižená osoba může být zcela v klidu, nebo vykonávat nějakou činnost. Epizody narkolepsie jsou zvláště nebezpečné při řízení automobilu, při práci se stroji (například s motorovou pilou), při práci a pohybu ve výškách, při pohybu ve vodě (plavání v rybníce) a tak dále. Délka epizody trvá několik málo minut až půl hodiny. Po probuzení se postižená osoba často cítí svěží a plná energie, ale za krátkou dobu je znovu ospalá. Někteří lidé během epizody nekontrolovaného spánku i nadále pokračují ve vykonávání prováděné činnosti navzdory tomu, že usnuli. Když se probudí, nemohou si vzpomenout, co dělali a v drtivé většině případů není tato činnost provedena správně. Před rozvojem prvních epizod narkoleptického spánku se u pacientů často objevuje silná denní ospalost.

Náhlá ztráta svalového napětí

Tento projev se odborně nazývá kataplexie. Laicky řečeno jde o ztrátu kontroly nad svaly a tedy i pohybem. Může způsobit jen nezřetelnou řeč nebo úplné ochabnutí většiny svalů. Trvat může až několik minut a pacient nemá sebemenší šanci ji jakkoliv ovládat. Vyvolávají ji intenzivními emoce, a to daleko častěji emoce pozitivní (smích, radostné vzrušení). Mohou ji vyvolat ale také negativní emoce, jako je strach, rozčilení nebo nepříjemné překvapení. Pacientovi tak třeba při smíchu jen spadne hlava a nebo se může zcela nekontrolovatelně skácet k zemi. Někteří narkoleptici zažijí klidně jen jednu epizodu kataplexie denně, jiní jich naopak prožijí i několik denně. Podstatné je pak zmínit, že ne každý narkoleptik trpí kataplexií.

Spánková paralýza

Osoby s narkolepsií často trápí spánková paralýza. Ke spánkové paralýze dochází během usínání nebo naopak probouzení se. V těchto chvílích je člověk plně při vědomí, ale nemůže se hýbat a mluvit. Obvykle je krátká a trvá několik málo sekund, nanejvýš pár minut. Není nijak nebezpečná, ale její prožívání může být značně nepříjemné a děsivé. Spánková paralýza je častým příznakem narkolepsie, ale ne každý člověk zažívající spánkovou paralýzu trpí narkolepsií.

Halucinace

Halucinace se při narkolepsii mohou objevovat ve spojení se spánkovou paralýzou, ale také bez ní. Zažívat je ale mohou i jinak zcela zdraví lidé bez spojení s těmito poruchami. Pokud k nim dochází při usínání, nazývají se hypnagogické halucinace. Pakliže se objevují při probouzení, jedná se hypnopompické halucinace. Mohou být vizuální, sluchové či somatické (dotek). Zpravidla jsou nejasné a nebývají děsivé, ale není tomu tak zdaleka ve všech případech.

Změny v REM spánku

REM spánek je spánková fáze, ve které se odehrává většina snů. Typicky do něj lidé poprvé vstupují šedesát až devadesát minut po usnutí. U lidí s narkolepsií je to ale mnohem dříve. Ti mají tendenci do něj vstoupit po několika málo minutách po usnutí, přičemž nejpozději to bývá do patnácti minut. Vstoupit do něj také mohou nekontrolovaně kdykoli v průběhu dne.

Další příznaky

Lidé s narkolepsií mívají současně i jiné poruchy spánku. Klasicky jsou to obstrukční spánková apnoe (zástava dechu ve spánku), porucha chování v REM spánku (provádění činností ze snu ve spánku v reálném světě) či nespavost (problémy s usínáním a udržením spánku).

Příčiny

Přesná příčina vzniku narkolepsie typu 2 (NT2) nebyla doposud odhalena. Lidé trpící narkolepsií typu 1 (NT1) nicméně mají nízké hladiny hypokretinu (nazývaného též orexin). Hypokretin je chemická látka v mozku, která mimo jiné pomáhá kontrolovat bdění, spánek a vstup do REM fáze spánku. Nízké hladiny hypokretinu jsou typické také pro osoby trpící kataplexií. Co přesně způsobuje nízké hladiny hypokretinu není známo, ale s největší pravděpodobností jde o důsledek autoimunitní reakce těla, během které imunitní systém ničí buňky produkující hypokretin.

Předmětem zkoumání v tomto ohledu byla také dědičnost. Riziko genetického přenosu narkolepsie z rodiče na dítě je ale velmi malé a objevuje se v průměru u jeden a půl procenta pacientů. Některé výzkumy také odhalily, že může rozvoj tohoto onemocnění souviset s expozicí viru prasečí chřipky (chřipka H1N1) nebo vakcínou proti této chřipce.

Hypokretin

Standardní spánkový režim versus narkolepsie

Typický spánek se skládá z cyklů, které jsou tvořeny čtyřmi spánkovými fázemi. Tři fáze (konkrétně fáze N1, N2 a N3) jsou bez rychlého pohybu očí a označují se také jako NREM fáze. Jedná fáze je pak doprovázena rychlým pohybem očí a nazývá se REM fáze spánku. Za normálních okolností po usnutí nejprve proběhne první vlna NREM fází a teprve až po hodině až hodině a půl se objeví REM fáze spánku, ve které se odehrává většina snů. Narkoleptici vstupují do REM fáze prakticky ihned po usnutí, aniž by prošli NREM fázemi. To se u nich ale děje jak v noci ve spánku, tak ve dne v bdělém stavu. Důsledkem toho je kataplexie, spánková paralýza a halucinace.

Rizikové faktory

Známé rizikové faktory narkolepsie jsou jen dva a jejich celková důležitost by mohla být předmětem diskuze. Nicméně zde jsou:

  • Věk: Narkolepsie se v drtivé většině případů rozvíjí mezi desátým a třicátým rokem života. Pokud je tedy člověk starší třiceti let, pak je riziko jejího rozvoje naprosto minimální, což je navíc umocněno i její relativní vzácností.
  • Genetika: Narkolepsie je částečně dědičná, avšak jen minimálně. Přesto je však riziko jejího vzniku u osoby, která má alespoň jednoho z rodičů narkoleptika, zhruba třicetkrát vyšší v porovnání s osobou se zdravými rodiči, a to kvůli její relativní vzácnosti.

Dopady

  • Problémy v zaměstnání a ve škole: Narkolepsie, respektive její projevy způsobují postiženým osobám nemalé problémy v práci, ve škole i v osobním životě. Snížená výkonnost, nedostatečná pozornost a celková letargie nebývají z logických důvodu příliš pozitivně vnímány a mají i faktický negativní vliv na produktivitu pacienta.
  • Společenské problémy: Pakliže je narkolepsie doprovázena kataplexií, je velmi pravděpodobné, že to bude mít negativní dopad na společenský život pacienta. Má to dvě roviny. Kataplexie nemusí být příjemná lidem, kteří se následně budou postižené osobě vyhýbat. Na druhou stranu pak pacientovi nemusí být příjemné, že budou lidé svědky epizody kataplexie a tak se sociálním aktivitám bude vyhýbat záměrně on sám.
  • Ohrožení zdraví a života: Rozvádět tento problém zřejmě není nijak zvlášť nutné, protože je zřejmý. Většina aktivit, které pro jinak zdravého člověka nepředstavují naprosto žádné nebezpečí, znamenají pro narkoleptika v ideálním případě pouhé riziko spadnutí, odřenin a modřin. To se ale bavíme o ideálních scénářích.
  • Obezita: U lidí trpících narkolepsií existuje významně zvýšené riziko rozvoje nadváhy a obezity.
Problémy v zaměstnání a ve škole

Diagnóza

Ošetřující lékař může mít podezření na onemocnění narkolepsií především na základě nadměrné denní ospalosti a epizod kataplexie. Pakliže u něj toto podezření vznikne, pak s největší pravděpodobností doporučí návštěvu specialisty na spánek, respektive spánkové laboratoře, kde provedou všechna potřebná vyšetření.

Diagnóza narkolepsie a její závažnosti bude stanovena na základě:

  • Historie spánku: Podrobná historie spánku může pomoci s diagnózou. Pravděpodobně dojde k vyplnění Epworthské škály spavosti, která používá krátké otázky k měření stupně ospalosti. Pacient například odpovídá, jak je pravděpodobné, že by usnul vsedě po obědě.
  • Spánkového deníku a aktigrafu: Pacient může být požádán, aby si po dobu jednoho až dvou týdnů dělal záznamy o svém spánku a bdělosti. Současně s tím bude pacient nosit na ruce zařízení zvané aktigraf. Aktigraf vypadá jako náramkové hodinky, zaznamenává pohybovou aktivitu a skrze to monitoruje období spánku a bdělosti.
  • Studie spánku – polysomnografie: Polysomnografie se provádí přímo ve spánkové laboratoři, kde člověk stráví noc. Během ní jsou monitorovány a zaznamenávány mozkové vlny, srdeční frekvence, dýchání, pohyby těla a pohyby očí.
  • Vícenásobného testu latence spánku: Tento test měří, jak dlouho člověku trvá usnout ve dne. Ve spánkové laboratoři je pacient čtyřikrát až pětkrát za sebou v dvouhodinových intervalech požádán, aby se pokusil usnout. V průběhu testu jsou sledovány i spánkové vzorce. Lidé s narkolepsií snadnou usnou a rychle se dostanou do REM fáze spánku.
  • Genetických testů a lumbální punkce: Přistoupeno může být i k provedení genetických testů odhalujících možné riziko náchylnosti k narkolepsii typu 1. Pakliže se náchylnost potvrdí, lékař pravděpodobně doporučí provedení lumbální punkce, která odhalí hladiny hypokretinu v míšní tekutině.

Tyto testy současně slouží jako nástroj k odhalení jiných možných poruch spánku způsobujících nadměrnou denní ospalost, což se týká například spánkové deprivace nebo spánkové apnoe.

Léčba

Narkolepsie je neléčitelná, ale léky a změna životního stylu mohou korigovat její projevy.

Léky

Mezi léky na narkolepsii patří:

  • Stimulanty
  • Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI)
  • Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI)
  • Tricyklická antidepresiva
  • Oxybutyrát sodný a soli oxybutyrátu

Pakliže užíváte jakékoliv léky na jiné zdravotní obtíže, konzultujte jejich možnou interakci s léky na narkolepsii s ošetřujícím lékařem.

Některé volně prodejné léky i léky na předpis mohou způsobovat ospalost a tedy zhoršovat projevy narkolepsie. Patří mezi ně například léky na alergii či nachlazení. Pokud trpíte narkolepsii, konzultujte jejich užívání se svým ošetřujícím lékařem.

Léčba narkolepsie

Životní styl

Změny životního stylu jsou pro zvládání projevů narkolepsie velmi důležité. Soustřeďte se na následující:

  • Dodržujte spánkový rozvrh: Choďte spát a vstávejte ve stejný čas každý den v týdnu (soboty a neděle nevyjímaje)
  • Dopřejte si zdřímnutí: Naplánujte si jedno nebo více krátkých zdřímnutí prováděných v pravidelných intervalech během dne. Mělo by trvat ideálně okolo dvaceti minut, aby bylo správným způsobem osvěžující. Takové zdřímnutí může účinně snížit ospalost na jednu až tři hodiny.
  • Vyhněte se alkoholu a nikotinu: Alkohol a nikotin narušují spánek a zhoršují tak projevy onemocnění.
  • Pravidelně cvičte: Pravidelně praktikujte lehké cvičení (nejlépe čtyři až pět hodin před ulehnutím ke spánku). Zlepší to váš noční spánek a tím stav bdělosti během dne.

Poznámka: Obsah na webu KrásnéSny.cz má mít pouze informativní charakter. Neměl by být brán jako lékařská rada a neměl by nahrazovat lékařskou pomoc a dohled vyškoleného odborníka. Pokud máte pocit, že trpíte nějakou poruchou spánku nebo zdravotními obtížemi se spánkem spojenými, navštivte svého lékaře.